bonsai-greenhorn.cz

Napadlo mě, že by možná nebylo od věci, aby každý kdo může a má nějaké fotky, je dal do placu a ukázat jak začínal. Dnes se nad těmi stromky usmívám, ale je to součást vývoje, tehdy jsem byl úplný zelenáč s pár lety pokusů. Semináře se začínaly pořádat a kromě literatury jsem se v podstatě neměl na koho obrátit. (Vůbec jsem nevěděl, že kolegyně lékárnice, kterou znám od roku 1975 J.Zendulková se snaží také pěstovat bonsaie.) Jednoho dne jsem našel v místním kulturním zpravodaji odkaz na výstavu a tak to začalo. Viz obr. č. 01 a 02. Přinesl jsem rozpačitě své 4 stromky, trochu se rozhlédl po ostatních, dal pár slov ...
Za 4 měsíce potom byla další akce ... až od 1. ledna fungujeme jako bonsai klub Haná. Prosím o shovívavost nad kvalitou obrázků, vznikly oskenováním z kroniky. Zároveň bych také chtěl trochu poděkovat Mileně Růžičkové, která po celou dobu byla hlavním motorem bonsaistické obce v Prostějově. Všem začínajícím kolegů je to jako příklad, že nikdo učený z nebe nespadl.
Jardo, pokud se Ti bud zdát, že tohle téma sem nepaří, tak můj příspěvek vyhoď.

Ještě pár fotek stromků prvních vystavovatelů.

A ještě poslední.

Jarku, hlavně že začátek vůbec nějaký byl a má pokračování

Hlavně ta snaha a chuť a vytrvalost.Ta myslím hodně chybí když se z něčím začíná!

Jarku, tak takové lidičky moc právě obdivuji, že dají všechno pro svoji zálibu.

Jarku to sem rozhodně patří.
Minulost to jsou osobní zkušenosti.Jsou to kroky které už jsi udělal.A díky nim kráčíš i teď.
Pokud se dokážeš občas ohlédnout, získáš lepší přehled.Je v tom i trocha nostalgie.
A tak to má být.

Když se podívám na ten svůj vystavovaný jalovec, tak dnes na něm vidím spoustu chyb. To nevadí, dnes jsem dál, ale máš pravdu Honzo, že je dobré se ohlédnout, podívat se jak se věci a znalosti vyvíjí. Patří sem i ta trocha nostalgie.

K těm fotkám od Jarka: ten dvojkmen-šeřík je Jitky Karkanové - tedy byl. Ten můj šeřík na kameni má svou historii. Některou zimu při zimování na záhonku se "vypařil" kámen. Zasadila jsem šeřík zpět do květináče. A jak byl na zemi, tak do něj - na něj musela skočit kočka jako kráva, rozlomila větve, zbyla jediná. Vloni v létě jsem začala zapěstovávat korunu na "větrem vátý". Takže vypadá úplně jinak - tedy to teprve uvidím, až roztaje ta tuna sněhu na zimovacím záhonu. A budu hledat kámen, neboť kořeny v luftě jsou víc než nevzhledné. Tak prosím držet palce.
Jo a p. Gončarovi všechny bonsaje někdo ukrad z balkónu, tak zanevřel a přestal mít zájem o další nabytí sbírky.