bonsai-greenhorn.cz

Od roku 2011 jsem začal studovat pěstování a tvarování bonsají ve Švýcarsku pod vedením Nobuyuki Kajiwarou a Jurajem Marcinkem, kam teď pravidelně dojíždím. Takže pár fotek z mého zatím posledního třítýdenního pobytu u Juraje. Další reportáže se budu snažit v průběhu několika týdnů dávat na svůj web

a další

Super Milane, přeji ti ať si to uživáš jak jen to jde!

Vidím, že často pracujete na importovaných stromech, jakým zhruba procentem se dělí importy a tuzemské stromy? Co se týče estetické stránky věci je to jedno, ale k pěstování bych se raději přiklonil k místním druhům.

Bude super, jestli sem tam přihodíš nějaké foto a postřehy, rád si počtu a něco se přiučím, každá informace nad zlato.

Martin Drábek píše:Super Milane, přeji ti ať si to uživáš jak jen to jde!

Vidím, že často pracujete na importovaných stromech, jakým zhruba procentem se dělí importy a tuzemské stromy? Co se týče estetické stránky věci je to jedno, ale k pěstování bych se raději přiklonil k místním druhům.

Uplně přesně nechápu Martine, jak to myslíš tu to otázku, můžeš to trošku rozvést? Nevím jaké dělení máš na mysli.

No tak z toho co jsem napsal, bych to taky nepochopil, sorry.

Myslel jsem, jestli je na zahradě kde pracuješ/studuješ např. 50% importů a 50% mistních druhů, protože je vidět, že jste pracovali na crenatě, parvifloře, tedy importech.

Je to tak 30 na 70 bych rekl. Myslim 30 procent importu. Jinak to jsou muga a sylvestris a palmata plus minus. Rozdíl zase tak velký neni v tech prácech co je potreba na rostlinách každoročně delat.

Poslední odpověď jsem psal z mobilu jen tak na rychlo, tak to teď trochu rozvedu. V podstatě práce na rostlinách listnatých je uplně stejná jak na importech tak na místních druzích. Péče o F. crenata je uplně stejná jako o náš buk. Je třeba v letním střihu udělat světlo do koruny aby se vyvíjeli slabší výhonky ve vnitřních partiích koruny. Výhoda crenaty je, že je daleko odolnější než náš buk co se týče zimování. Stejně tak importované habry jsou daleko odolnější než ty naše. Já jsem moc importované rostliny také nemusel, ale některé jsou méně problémové jako místní a dá se koupit i docela slušný material, na které se dá pracovat a vytvořit si svoji kytku. Co se třeba parviflory týče, tak tam s tou odolností to také není tak špatné, pokud se jedná o semenáč. V případě že je naroubovaná na thumbergii nastávají problémy se zimováním, jelikož thumbergii je choulostivější a co se týká estetiky, tak roub je vždy vidět a málo kdy je pěkný. Co se péče týče, tak goyo je trošku odlišná od našich borovic, hodně trpí na přisušení. Stejně tak nemá ráda přemokření. V případě že je v dobré kondici, je radost s ní pracovat, vcelku v pohodě proráší na starém dřevě i několik let zpět při správné péči. V podstatě nejde ani tak o rozdíly v pěstování mezi místními druhy a importy ale o rozdíl a způsobu pěstování těchto rostlin u nás a v japonsku či koreji. Tam jsou ty podmínky diametrálně odlišné. Obrovská výhoda je, že N. Kajiwara tím, že jezdí už 15let do Švýcarska vychytal rozdíly ty mezi pěstováním u nás a v Asii. Ačkoliv se spoustu věcí naučil v Japonsku, nepřijel sem jako velký mistr ale učil se i v Evropě pracovat s mugama a sylvestris a učí se dodnes.

včera jsem se vrátil opět ze studijí ve Švýcarsku, tak jen pár fotek

a další