Estetika jalovec

[Martin Iša]

To jsem samozřejmě pochopil, ale proč se tedy nikdo ze začátečníků nevyjádří? Jak to vidí?Čemu nerozumí?........

[Jarda Marek]

Dane já to plně chápu, jsem rád že se našel někdo, kdo to trochu osvětlil ostatním, ale jak to , že některé větve jdou do protipohybu, než je směr onoho lavinového řádění ?

Přidám mé vnímámí pravidel, trochu jiné, než je na greenech obvyklé - když nevíš, jak to udělat lépe, udělej to aspoň podle pravidel

To by mě zajímalo, co je na greenech obvyklé

[Lojza Sedlák]

Martine teď se snad mohu zapojit.Líbí se mě to moc tak jak to je.Zrovna tak se mě líbí vaše návrhy na úpravu.To znamená,že nerozumím ničemu a jsem z toho všeho docela zmatený.Pro mě jsou to umělecká díla k jakým já se nemohu snad nikdy dopracovat,proto jen čtu a koukám s otevřenou hubou.

[Jarda Marek]

Umělecké dílo Lojzo tohoto typu tvořila v první řadě příroda a jestli stromek koupíš či si ho vykopeš na horách sám, můžeš mít takový kousek taky, čili se k němu dopracovat

[Lojza Sedlák]

Jejda Jardo tak to jsem zrovna nepochopil,že hlavním tvůrcem byla příroda.Holt jsem toho ještě moc neviděl a ani již neuvidím,jelikož procházka po horách je pro mě pouze nesplniteným snem.Proto ani něco podobného nevykopu.No a koupit sebekrásnější hotovou bonsaj nebo zvíře to není pro mě a tak mě dělá větší radost i nekvalitní stromek,který jsem si ale udělal sám.

[Jarda Marek]

a tak mě dělá větší radost i nekvalitní stromek,který jsem si ale udělal sám

Lojzo

Ten stromek nemusíbýt hotová bonsai, ale jen yamadori na kterým můžeš pracovat aby jako bonsai vypadal.

[Dan Pánek]

Jarda :

Dane já to plně chápu, jsem rád že se našel někdo, kdo to trochu osvětlil ostatním, ale jak to , že některé větve jdou do protipohybu, než je směr onoho lavinového řádění ?

To by mě zajímalo, co je na greenech obvyklé

Pokusím se o odpověď. Co je na greenech obvyklé asi nebrat doslova, spíš s čím jsem se tu zatím setkal

Na dramatických stromech často rostou větve, zdánlivě nelogicky narostlé. Nejde jen o to, že se
nějaká větev vylomí pod tíhou sněhu a pak roste pod větším sklonem, či vylomí zcela a pak
chybí.Vezmu to trochu zeširoka a samozřejmě zjednodušeně, upozorňuji, že je to jen můj pohled na
věc.

Růstové zóny by asi všichni měli znát. Zkrátka řečeno, strom nejvíce přirůstá ve vrcholové části, trochu
méně po obvodu a nejméně uvnitř koruny. V podstatě se nové výhonky snaží drát za světlem. Pokud tedy
některá část obrostu zůstane prostorově izolována od zbytku, bude se chovat obdobně, jako by sama byla celou
korunou.

Výsledkem ideálního růstu mladého jehličnanu je kužel (vánoční stromeček), na fotce trojúhelník. U
jehličnanů bývá dominantnější vrchol a větve mu příliš nekonkurují, dříve se sklánějí do stran a dolů.
U listnáčů jdou větve více vzhůru, proto se vrcholová partie zaobluje, výsledným habitem je kulová
či oválná koruna (nikoli trojúhelník).
U jehličnanů dochází k něčemu podobnému po dosažení podmínek, které růst vrcholu více omezují, v
ideálních podmínkách dosažení výšky daného druhu. I u nich se pak zaobluje koruna, takže se u ani u
bonsají většinou ten trojůhelník nedělá špičatý.

U stromů rostoucích v dramatických podmínkách, nebývají tyto podmínky zpravidla dramatické neustále,
jen někdy je vichřice, několikrát napadne více sněhu, který několikrát po oblevě ztěžkne. Stálejší
bývá na některých místech působení větru, ale i ničivé vichřice přicházejí občas. V dobách klidu na
stanovišti strom roste či živoří podle výše uvedeného principu.

Problém trochu je, že u nás takovéto bonsaje nejsou moc vidět, proto
Milan apeluje na prohlížení stromů japonských mistrů. A ani stromy,
nemáme takové hory či mořská pobřeží, pro které by podobné rostliny
byly typické, proto možná na někoho mohou působit nepřirozeně.

Při oněch pohromách dochází k ulámání větví, změně jejich pozice či odlomení celého vrcholu. V
kuželovité koruně vzniknou hluchá místa bez obrostu, najednou máme místo trojúhelníku či oválu
nepravidelný patvar. A strom začne tato místa opět pomalu zaplňovat, větve rostou tam, kde je
prostor (světlo), často zcela jiným směrem, než předtím. Pokud bude mít strom dost času a zdraví, dostane
nakonec korunu zpět do obvyklého tvaru - uvnitř koruny však zústanou zdánlivě nelogické klikyháky.
Přijde další vichřice, atd.. Pořád mluvíme o dramatickém stylu.

Je na bonsajistovi, ve které fázi se rozhodne strom ztvárnit - koruna
vůbec nemusí být trojúhelníková. Jen taková většinou estetický působí
pozitivně, proto i tady platí, když nevíš jak jinak a správně, bude to nejlepší podle
pravidel - trojúhelník, až na výjimky na vrcholu zaoblený.

[Jarek Servus]

Dane,

[Lukáš Sirotný]

Máš to celé špatně, Dane, ten modřín je totiž od Waltera Palla . Jinak za tohle heroické vysvětlení si zasloužíš .

[Ladislav Kotál]

Když tady pročítám vaše příspěvky, zjišťuji, že jsem ještě v plenkách. ,nebo
Nemohu si pomoci, ale asi jsem zastánce nějakého středu. Nemusím rozdivočelé stromy typu Milanovo jalovce, ani nemusím učesané jehličí a větvičky japonských borovic.
Jsem asi zvlášní, ale líbí se mi stromy přirozené, bez vyumělkování, bez přetáčení, lámání a optického zkracování větví za každou cenu, aby byla hned po prvním tvarování koruna "pro diváky", preferuji stromy jejichž kmeny se přirozeně zužují k vrcholu, nemusím uřízlé "špalky", kde se pracně musí dopěstovávat vrcholová větev, nebráním se dramaticky narostlým stromům, ale strom na mě musí na první dojem působit staře a přirozeně-musí mít logiku a proporce starého stromu. Koruny vzdušné,rozpatrované,s hustým obrostem jemných větviček, aby ani v zimě stromek nevypadal jako vypelíchané koště.
Jsem asi nížinný typ 300m n.m, staršího data narození,proto asi "normální " stromy a ne "dramata".
Berte to jako můj pohled na věc, nehledejte v tom žádné šťourání a popichování. V tom je přece krása- kdyby se stromy dělaly ve fabrice na páse, neměli bychom o čem mluvit a psát.