Na téma mrtvé dřevo se již popsaly stohy papíru. Proto nemá cenu tady vysvětlovat postupy, trhání vláken, frézování, opalování a konzervaci.
Na jaře letošního roku jsem rozvíjel zajímavou diskuzi s Bogdanem Pociaskem z Polska,na téma „výroba“ mrtvého dřeva. Podle jeho teorie, kterou má ověřenou léty praxe říká, že opracuje mrtvé dřevo klasickými způsoby –mechanicky a poté nechá dřevo svému osudu. Používá jen slunce, déšť, mráz, vlhko, sucho k dotvoření jeho započaté práce. Neopaluje vlákna – tvrdí, že do roka si příroda poradí sama, nepoužívá drátěné ani jiné kartáče a kotouče – opět nechává na přírodě. A co je nejzajímavější, neošetřuje žádným bělidlem proti houbám – prý příroda se svými změnami si poradí lépe, dřevo pěkně přirozeně popraská, chloupky po opracování zmizí a výsledek je podstatně dokonalejší, než „umělé“ vybělení. Jeho teorie se také opírá o to, že bonsaj se ze stromku vyvíjí několik let, a proto je dost času i na mrtvé dřevo, protože okamžitým vybělením se připravíme o přirozenou práci přírody, neboť ošetřené dřevo více odolává povětrnosti. Ošetření dřeva provádí až po několika letech, kdy je dřevo již přírodně upravené a přirozené.
Je to zajímavá teorie spojená s praxí. Je pravda, že na stromech rostoucích v přírodě taky žádný člověk nechodí se štětcem a nebělí jiny a přitom jsou krásně bílé a přirozené. A co vy na to ? Jak to děláte vy ?