Ještě než mě zastihla tato smutná zpráva jsem tu, v jiné diskusi, napsal úvahu o kruzích. Tento kruh - dráha života přítele , se bohu žel právě dnes uzavřel. Znali jsme se , pár let před listopadem, u mě jak jinak než přes výstavy kytek - zahájení a resturace na Karláku, i další . Tehdy jsem netušil, že díky těmto zcela náhodným setkáním se skalničkáři pražského klubu a jejich přáteli, /znal jsem dlouho jen tváře a křestní jména/, jak jsem až mnohem později zjistil, jsem se dostal mezi sledované , a na pár let i elitu - zaměstnance kotelen. Měl jsem už tehdy několik propašovaných knih o bonsajích a zahradách, cestoval - lezl po horách, ale moc jsem nevěřil, že bych snad někdy některé na západ od našich hranic mohl vidět na vlastní oči... Díky moc, všem kteří se o to zasloužili... Zamačkávám slzičku v koutku, zapaluji do přicházejícího soumraku svíčku, tichoučkou vzpomínku na šibalský úsměv a pozdější srdíčko u podpisu, vzpomínku na tehdy ještě nenápadného kamaráda, přítele...
jak napsal Martin
Čest jeho památce