Já osobně si myslím, že strom je bonsajově absolutně v pořádku. To, že nemá učesanou a "slepenou" korunu je pro mě spíš velké plus. Charakter obrostu bych také neměnil, jak píšeš ty Martine. Tyto koncové boule jsou pro prastaré jalovce v přírodě často typické (viz odkazy
http://www.superstock.co.uk/stock-photo ... /1788-3010 a
http://www.travelblog.org/Photos/1701634). V tomto stromě vidím krásného prastarého velikána rostoucího v běžných podmínkách mírného podnebí s dostatkem vlhkosti bez výraznějšího tvarujícího "drsného" vlivu. Věřím, že naše praprapravnoučata možná uvidí něco podobného ve volné půdě vývojem jednoho z nejstarších exemplářů (podobného druhu) juniperus virginiana v ČR a to v Lednici u skleníku (viz odkaz
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id86 ... xonid=2411). Pěstování těchto rostlin v Evropě obecně nemá dostatečně dlouhou historii na to abychom mohli hodnotit jestli tento habitus je, či není přirozený.
Každopádně pro mě je toto krásná rarita, protože pěstovat rostlinu v nádobě zmiňovaných 280 let je už krapet o něčem jiném než těch dle mého maximálně 50-60 které se v bonsajové Evropě nacházejí. V tu chvíli už nebojujete jen o dosažení vhodných pěstebních podmínek, ale snažíte se rostlinu, která už často sama o sobě nemá potřebu vegetovat (stárnutí pletiv, zhoršení regeneračních funkcí) udržet při životě. Proto (nemyslím to nijak zle) naprosto nesouhlasím s tím, že by měla být poskytnuta nějakému byť sebelepšímu evropskému bonsajistovi k tvarování. Nedejbože za úplatu. Kdyby k tomu mělo dojít, pak sám bonsajista by se měl velice sebekriticky zhodnotit před tím, než sáhne na strom přežívající v nádobě 4 lidské životy.
ad Martin Kolacia:
Kolik rostlin pěstovaných v nádobách déle než 200let podle tebe v Evropě je (vyjma importovaných bonsají)? Opět to nemyslím nijak zle, jde mi jen o to, že i ze zahradnického hlediska jde poměrně o raritu. Zvláště v poměru věku a velikosti. Rostliny pěstované v nádobách takovou dobu, a není jich mnoho (často stará mobilní zeleň v zámeckých parcích a ostatních památkách), bývají často jen kvůli přežití přesazeny do téměř nepřemístitelně velkých nádob. V tomto se mi tato rostlina přijde obdivuhodná.
Vykopat několik set let starý strom (často protiprávně) a pár let ho udržet při životě dokázalo v Evropě už hromada lidí. Přeji těmto rostlinám, aby měly stejné štěstí jako teto jalovec a dožili se tak krásného věku i v nádobě.
Na závěr pro srovnání. Z internetových zdrojů je nejstarším jedincem podobného druhu (juniperus virginiana) ve volné přírodě 795 let starý jalovec v Missouri (ve volné přírodě na přirozeném stanovišti). A prosím nezapomínejte, že rostliny umírají i stářím
Přeji příjemné pomaličku přicházející jaro,
Mirek