Já za sebe musím říct, že když jsem začínal, tak jsem se k jiným stromkům než k poměrně tenkým nedostal, nemluvě o tom, že jsem byl věčně bez peněz. Velké stromky jsem většinou nedokázal dostat ze země živé a nebo pak měly velké rány. Takže když se všude básnilo o volné půdě, byla to pro mě jednoznačná volba. Navíc jsem neměl vlastní zahradu, takže, když mi sestra nabídla možnost záhonu pro moje stromky, byl jsem všemi deseti pro.
Jenže po čase jsem zjistil že:
-záhon je záhon -ten nemůžu strčit do stínu, ani omezit nebo přidat zálivku. Takže řada stromků s narušeným balem nebo z radikálně jiného stanoviště nebyla schopná na
otevřeném a málo stíněném záhonu přežít. Takže byly velké ztráty.
-dále plevele se bez pravidelné údržby přímo šíleně šíří. Mohl jsem stromky navštěvovat jen jednou až dvakrát za dva měsíce. Znamenalo to vždycky hroznou dřinu s odplevelením
záhonu, doslova boj s pralesem. Spodní větve stromků tak byly velkou část sezóny ve stínu plevele a tak postupně odumíraly nebo výrazně slábly. Naopak horní části korun
stromků byly přebujelé a silné.
-stejně tak kořeny se buď vyplavovaly z půdy a tedy se jim moc nechtělo do jemnějšího větvení blízko kmene nebo byly zasazeny hlouběji, vytvořily dlouhé silné a opět málo
větvené kořeny a celé nebari bylo téměř bez borky. Navíc, jakýkoliv uzel nebo motanice kořenů jen zesílila a ještě více znehodnotila kořenovou soustavu a náběhy.
-pokud jsem dobře odhadl potřebné rozestupy stromků, nic se nedělo, ale přílišná blízkost dalších stromků způsobovala vyholování a odumírání celých stran stromků.
-zavalované rány tvořily až moc velké boule než zával do roviny s okolím.
-velmi obtížně se stromek alespoň trochu tvaruje. Člověk u něho klečí nebo leží ve zkroucených polohách a stejně nemá správný přehled, co a jak natvarovat a jak dál. Drátování
prakticky není možné -drát by rychle zarostl. Svoje stromky jsem tak tvaroval pouze řezem a střihem, výsledkem tak bylo i plno špatných jizev a nechtěných velkých boulí závalů a
to nemluvím o špatné volbě některých tvarování..
Na druhou stranu byly i plusy:
-při každé návštěvě byly stromky viditelně silnější. Takže pro amatéra jako já to byl balzám na duši, že má nějaké výsledky, a že se stromku daří. V misce první rok po přesazení
stromek skoro neroste, jen regeneruje kořeny a terpve další rok se rozjede a třetí čtvrtý rok je už zase pomalu třeba redukovat kořeny a tedy zase zastavit růst. Ve volné půdě
jede stromek každou sezónu naplno a to i se špatným hnojením nebo zálivkou.
-při bujném růstu a při mých řídkých návštěvách stromek stačil naznačovat nové směry a možnosti tvarování a tak mi sám pomáhal a ukazoval, kam dál.
-snadno a rychle už během jedné sezóny stromek svým výrazným růstem a velkou schopností regenerace sám napravoval mé chyby v tvarování i v řezu a střihu.
-jakákoliv rána se snadno zavalovala a to velmi rychle.
-i po větším řezu stromek znovu vytrvale obrážel a to několikrát za sezónu.
-absolutně žádné starosti se zálivkou.
-absolutně žádné starosti se zimováním -dobré hlubší kořeny stromek snadno udržely při životě.
Takže abych to shrnul, je volná půda a volná půda! Ideálně by to měl být stíněný záhon s namíchaným substrátem a každodenní péčí ohledně zálivky, hnojení a plevele.
Volná půda umožní i začátečníkovi rychle a skoro zdarma získat silný stromek. Ale zároveň, pokud se jedná jen o běžnou zahradu s minimem péče, způsobí si člověk na stromku plno vad, které ho rovnou diskvalifikují z možných hodnocených výstav, a nebo pak člověk stráví následující dlouhá léta odstraňováním spousty vad na kořenech (propletených a málo větvených), borce(chybějící na nebari), s hojením ran (pomalé zavalování velkých ran po přerostlých větvích a odstraňování velkých boulí po rychlých závalech) a s tvarováním (dohánění zameškaného tvarování drátováním, výměna větví, vracení obrostu atp.). Ideální je tedy brát z přírody pouze stromky, které už nepotřebují sílit (ideálních a dostupných stromků ale mnoho není) a nebo je získávat výměnou nebo nákupem (což vyžaduje finance). Vypěstovat kvalitní rostliny ve volné půdě z tenkých proutků je pro amatéra nemožné a vyžaduje to plno nejlepších zkušeností a znalostí, tedy už musíte být "Mistr" zahradník-bonsajista. S kontejnerem nebo miskou jsem většiny problémů ušetřen, jen to celkové sílení není velké, ale to by zase už nemělo být požadováno jako prioritní.
Takže je na každém, v jaké situaci se nachází a co je jeho cílem v koníčku pěstování bonsají a podle toho si ten který z nás zvolí svůj způsob pěstování.
Trochu jsem se rozkecal, ale myslel jsem v tom na skutečné začátečníky-greenhorny. Dnes je sice jiná doba a z oboru je mnohem více informací, ale já sám bych dal před lety hodně za takové shrnutí informací, tak to snad někomu taky pomůže